PostgreSQL (3) - Instalace, základní administrace

V tomto díle se pokusím napsat něco o instalaci PostgreSQL serveru, ale také o "výrobě" uživatele, a vytvoření první databáze.

4.11.2004 15:00 | MaReK Olšavský | přečteno 28739×

Instalace PostgreSQL

Instalace v UN*X like systémech (GNU/LINUX, xxxBSD, QNX, ...)

K tomuto kroku je třeba mít rootovská práva, což předpokládám, všichni víte.

Prvním a nejjednodušším způsobem instalace je stáhnout si binární balík pro svou distribuci a ten nainstalovat standardním způsobem, jako každý jiný software. Mám i poměrně dobrou zkušenost z Mandrake LINUXu se stažením src.rpm balíku, ze kterého udělám binárku pomocí rpm --rebuild balicek.src.rpm a tu už standardně nainstaluji. Bohužel toto mám otestováno k plné spokojenosti pouze na Mandrake.

Trochu složitější je instalace ze zdrojových kódů, ale jak jsem napsal, jenom trochu. Dokonce někteří z nás, zejména ti zabývající se programováním, mají velkou část knihoven a software instalovánu právě takto, tekže jim tento postup připadá triviální. Stáhnete si zdrojové kódy PostgreSQL, verze jakou potřebujete, rozbalíte je do nějakého adresáře a potom následuje "magická sekvence" příkazů:

./configure && make && make check && make install

Běh configure scriptu a následné vygenerování Makefile můžeme ovlivnit prametry, které najdete v dokumentaci k PostgreSQL. Pomocí make check můžeme ověřit zda-li poběží PostgreSQL na našem počítači a nakonec make install nainstaluje PostgreSQL do systému (překopíruje do adresářů podle zvyklostí). Pokud potřebujete i hlavičkové soubory pro vývoj, přenesete je na standardní místo pomocí make install-all-headers. Já ještě na závěr spouštím make clean, což vede k vyčištění adresáře, ve kterém probíhal překlad od objektových souborů (*.o) i zkompilovaných. Z instalačního adresáři doporučuji ponechat si alespoň Makefile, protože může nastat potřeba program odinstalovat a to uděláme pomocí make uninstall.

Dalším krokem instalace je úprava startovacích scriptů, aby jste měli PostgreSQL server spuštěný při každém startu Vašeho počítače/serveru. Popisovat zde nastavení cest a úpravu startovacích scriptů považuji za trochu zbytečné, jednako každý si to může uzpůsobit po svém, druhako kompilací takřka nic nezískáte a po použití připravených balíků obstará balíčkovací systém vše potřebné.

Instalace v MS Windows

PostgreSQL ve Win je možné nainstalovat 2 způsoby. Starším způsobem a donedávna jediným použitelným byla instalace PgSQL prostřednictvím (do) Cygwinu, která se pak bude odehrávat podle návodu, který vyšel na serveru Interval a tento postup je i velmi dobře popsán v dokumentaci. Druhým, novějším způsobem je instalace ze speciálního souboru .msi (pro MS Installer, nebo jak se ten pazmek jmenuje), což je pak mnohými skalními UN*Xáři zatracovaná instalace click-click-ajeto...

První přihlášení a první kroky

PostgreSQL jsou v podstatě 2 základní procesy, postmaster řídící komunikaci mezi procesy a zajišťující inicializaci a postgres vykonávající SQL dotazy.

Kroky, které budu popisovat dále už jsem testoval jen pod LINUXem, takže některé nebudou fungovat ve světě MSW :-(.

Pokud potřebujeme pracovat s PgSQL z konzole, nejdříve se musíme přihlásit. Pro první přihlášení je rozumné být v konzoli přihlášen jako root, protože po přepnutí na uživatele postgres nebude server chtít po Vás heslo a automaticky Vám přidělí maximální možná práva. Přepnutí provedete pomocí příkazu su postgres. Teprve teď budete moci vytvořit "normálního" uživatele pomocí příkazu createuser. Přepínače zjistíme snadno tím, že tento příkaz zadáme s parametrem --help, jejich kombinace určuje práva vytvořeného uživatele, zejména si pak dejte pozor na uložení hesla v zašifrované podobě, zejména jedná-li se o server, na který má přístup více uživatelů. Zadáme-li, například createuser -d -P -E, vytvoříme uživatele, který smí vytvářet databáze, hned při vytváření mu změníme heslo a to bude uloženo v zašifrované formě. Během vytvoření nám PgSQL položí několik otázek, v tomto případě na to, zda-li uživatel bude smět vytvářet další uživatele, jaké je jméno a heslo nového uživatele.

Dalším krokem je vytvoření první databáze, k tomu nám pomůže příkaz createdb. Pomocí přepínačů můžeme důležité vlastnosti vytvářené databáze, jako je vlastník, umístění (lze ukázat cestou umístění na nějaký disk, který sdílíme mezi systémy a mít tak databázi dostupnou z více systémů) a kódování. U poslední mnou jmenované položky bych se ráda pozastavil. Můžete zvolit kterékoliv z podporovaných kódování, které najdete v dokumentaci, nebo na internetu, ale velmi bych se přimlouval za použití UTF-8, protože předejdete problémům při přecházení mezi systémy, neřkuli při sdílení stejných souborů mezi nimi. Defaultně, pokud nezadáme jméno, se server bude snažit vytvářet databázi se stejným jménem, jaký je uživatel, pod nímž databázi tvoříme.

Jedna z posledních věcí, které můžeme takto "vytvořit" a je podstatnější, nebo spíše může být u nějakého projektu velmi důležitá je instalace jazyka pomocí příkazu createlang. Tento jazyk slouží pro tvorbu procedur, které jsou uloženy na straně serveru. Dostaneme se k tomu až v částech později, dnes pouze napíši, že používání těchto uložených procedur je velice výhodné, protože server je má zanalyzované již před prvním voláním a jejich provádění je mnohem rychlejší, než u dotazů, které přijdou z aplikace. Příklad mne sice teď napadl, ale ten si ponechám na dobu, až se k nim dostaneme. MySQL, který je velmi oblíben pro svou rychlost, jednoduchou možnost pro tvorbu uložených procedur neposkytuje. Ostatně jedna z výhod PostgreSQL je v tom, že jazyk pro uložené procedury není jen nějaký nativní, ale je možné použít například perl, tcl (čti tekl), c, ...

Nyní můžeme příkaze psql spustit terminálové rozhraní PostgreSQL serveru, zadávat SQL příkazy pro manipulaci s daty, nebo uložení stored (uložené) procedury, tvořit a rušit tabulky. Přesněji řečeno to spuštění je lepší provést příkazep psql -d jmeno_databaze, protože jinak bude snaha otevírat defaultní databázi "postgres".

Závěrem

Chci se omluvit čtenářům, že se další díl seriálu objevil až po dosti dlouhé době, ale do psaní mi zasáhly osobní problémy. Budu se teď snažit dodávat díly po cca týdnu, maximálně 14 dnech. Hned v příštím díle se podíváme na to, jak vytvořit datové tabulky, případně jaké jsou datové typy (pokud Vás díl neodradí délkou). Bude to trochu rozdíl od většiny učebnic SQL, kde se začíná dolováním dat pomocí příkazu SELECT ;-)...

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=466