Linux v příkazech - práce se soubory a adresáři

Jako základ efektivní práce se systémem je nutné zvládnout správu souborů a adresářů, jejich vytváření, rušení, kopírování a další operace.

26.7.2004 13:00 | Petr Hatina | přečteno 152128×

Základní pojmy

Před zahájením popisu příkazů si vysvětlíme několik společných pojmů.

Adresářová struktura Linuxu

V Linuxu je odlišná struktura přístupu k diskům, souborový oddíl s instalací Linuxu obsahuje adresářovou strukturu s celkem pevně daným seznamem adresářů. Zde je přehled těch nejdůležitějších z hlediska běžného uživatele:

Výměnné disky (disketové mechaniky, CD-ROM, USB flash disky) se obvykle připojují jako podadresáře adresáře /mnt, nebo /mount (zvlášť u novějších distribucí, v souladu s FHS - standardem pro adresářovou strukturu nejen linuxových systémů). Používané názvy jsou sice ustálené ale mohou se u jednotlivých distribucí trochu lišit, kupříkladu disketová mechanika je viditelná jako adresář /mnt/floppy nebo jako /mnt/fd0, mechanika CD-ROM jako /mnt/cdrom, USB flash disk jako /mnt/sda1, a podobně.

Aktuální adresář

Je to adresář ve kterém právě pracujeme. Soubory v něm stačí specifikovat pouze jménem. Pro odkaz na aktuální adresář se často používá  ./. Zvláště v případech, že voláme program nebo script v aktuálním adresáři a systém se tváří že ho nezná, ho lze spustit jako ./příkaz. Například script skripticek v aktuálním adresáři zavoláme:

./skripticek

Domovský adresář

Pro každého uživatele se při jeho přidání do systému vytváří jeho domovský adresář, /home/jmeno do kterého se ukládají jeho uživatelská data a konfigurační nastavení. Po přihlášení se do systému se stává pro něj ihned aktuální a má v něm plný přístup a oprávnění ke všem činnostem. Pokud vezmeme jako příklad uživatele bfu z dílu o správě uživatelských účtů, jeho domovský adresář je

/home/bfu

Cesta k souboru

Soubory uložené v jiném než aktuálním adresáři, musíme v příkazech zapsat včetně cesty, tedy sledu průchodu adresáři k souboru, oddělenými lomítky /. Používají se 2 způsoby - absolutní (od kořenového adresáře) a relativní (z právě aktuálního adresáře). Jako příklad, soubor poznamka.txt v podadresáři texty aktuálního adresáře uživatele bfu může být specifikován z adresáře /home/bfu/ takto:

/home/bfu/texty/poznamka.txt
texty/poznamka.txt 
./texty/poznamka.txt

Zástupné znaky

Abychom mohli v rámci jednoho příkazu zpracovat více souborů, název souboru nahradíme nebo doplníme zástupnými znaky. Používají se 2 základní: *, který nahrazuje 0 nebo více znaků a ?, který nahrazuje právě jeden znak za každý svůj výskyt. Například:

cp obrazky/* kopie       #zkopíruje všechny soubory z obrazky/ do kopie/
cp obrazky/Berta* kopie  #pouze soubory začínající "Berta"
cp obrazky/Berta?? kopie #takto zkopíruje pouze soubory Berta01 až Berta10

Většina příkazů obsahuje dále parametr -R, který rozšiřuje vykonávání příkazu rekurzivně, tedy i pro soubory v podadresářích. A ještě jednu dosti podstatnou věc, Linux důsledně rozlišuje velká a malá písmena v názvech příkazů i souborů.

Příkazy pro práci s adresáři

Příkaz pwd zobrazí cestu a název právě aktuálního adresáře. Pokud jsme v domovském adresáři uživatele bfu, příkaz pwd zobrazí:

pwd
/home/bfu

Nový adresář vytvoříme příkazem mkdir. Takto se vytvoří nový podadresář texty v aktuálním adresáři:

mkdir texty

Již existující, prázdný adresář lze smazat příkazem rmdir adresář.

Pro změnu aktuálního adresáře použijeme příkaz cd. Lze použít absolutní i relativní cestu, takže do podadresáře texty aktuálního adresáře bfu lze přejít z tohoto adresáře jednou z těchto možností:

cd texty
cd /home/bfu/texty
cd ./texty

Příkaz cd bez parametru způsobí přechod do domovského adresáře uživatele.

Výpis souborů v adresáři, získáme příkazem ls. Bez parametrů zobrazí stručný seznam názvů souborů v adresáři. Při použití parametru -l získáme detailní výpis, přidáme-li ještě parametr -a, ve výpisu se objeví i skryté soubory. Lze samozřejmě uvést specifikaci souborů které se mají zobrazit, včetně cesty. Pokud není uvedena, ls vypíše všechny soubory v aktuálním adresáři. Příklady:

ls p*.txt     #vypíše soubory které začínají písmenem p
ls p??        #vypíše soubory, které začínají p a za ním jsou
              #právě 2 znaky (např. p01, p02)
ls /dev       #vypíše obsah adresáře /dev
ls -l -R      #vypíše adresář včetně podadresářů

K této skupině příkazů snad ještě můžeme připojit příkaz du, který vypíše zaplnění diskového prostoru.

Příkazy pro práci se soubory

Soubor lze zkopírovat příkazem cp. Lze kopírovat do souboru jiného jména, nebo soubor pod stejným jménem do jiného adresáře. Například

cp /mnt/floppy/01.jpg /home/bfu  #takto zkopírujeme soubor
                                 #z diskety do adresáře uživatele bfu
cp 01.jpg kopie.jpg              #a nakopírovaný soubor si pak uložíme jako kopii

Zvláště pokud kopírujeme hromadně více souborů, bude užitečný parametr-i , při jehož použití bude nutné potvrdit každý přepisovaný, již existující soubor. Jestliže ve výstupním adresáři již existuje soubor 01.jpg, pak po příkazu

cp -i /mnt/floppy/*.jpg

se zobrazí dotaz : cp: ovewrite '01.jpg'. Aby se soubor přepsal, je třeba ho potvrdit stiskem klávesy y.

Pro zachování starší verze přepisovaného souboru lze použít parametr -b, který vytvoří archivní kopii přepisovaného souboru.

Obsah adresáře, včetně podadresářů lze zkopírovat s pomocí parametru -r.

cp -r . /tmp 

Podobnou syntax má příkaz mv, který soubor přenese do jiného adresáře, užívá se i pro přejmenování souboru.

mv 01.jpg nejlepsi.jpg    #obrazek přejmenuje
mv 01.jpg obrazky         #přenese do podadresáře obrazky (musí existovat)

Existující soubor lze smazat příkazem rm. I zde lze pro bezpečnější rušení více souborů použít parametr -i, který si vynutí potvrzování každého souboru samostatně.

rm /home/bfu/01.jpg

Příkazem ln vytvoříme odkaz, tedy jiný další název kterým se na soubor nebo adresář můžeme odkazovat. Odkaz samozřejmě může být uložen ve zcela jiném adresáři, což se dá využít například pro rychlejší přístup k prohlížení soubor logu /var/log/boot.log.

ln -s /var/log/boot.log log

A pak si ho lze prohlížet přímo pomocí more log.

Častější a užitečnější budou případy, kdy program vyžaduje potřebné knihovny jinde než jsou nainstalovány. V tom případě se místo kopírování jen vytvoří odkaz na patřičný soubor. Zde byl použit parametr -s, který označuje běžnější, symbolický odkaz, který se odkazuje na jméno původního souboru, na rozdíl od druhého typu odkazu, pevného, který je přiřazen přímo inodu, tj, umístění souboru na disku.

Pro rychlé prohlížení souborů na obrazovce můžeme použít příkazy cat a more. Příkaz more je výhodný v tom že stránkuje, po zaplnění obrazovky výpis zastaví a čeká na pokyn k dalšímu posunu stiskem klávesy. Příkaz cat naproti tomu můžeme využít k rychlému vytvoření krátkého textového souboru:

cat >poznamka.txt
1.radek
2.radek
po posledním řádku stisknout stisknout Ctrl+D

Zdroje informací

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=260