Perl (91) - Mason - handlery

Perl Jedním ze základních principů Masonu jsou autohandlery a dhandlery. To jsou speciální komponenty, které mezi komponentami zavádějí jistou formu dědičnosti a jsou pružným mechanizmem v navrhování webových aplikací.

2.11.2009 01:00 | Jiří Václavík | přečteno 7386×

Dhandlery

Dhandler je zkratka ze sousloví default handler. Přeložit bychom ji mohli jako implicitní obsluhovač. Dhandler je speciální komponenta s názvem dhandler.

Funkce dhandleru spočívá ve zpracovávání dat za komponenty, které neexistují. Jinými slovy, když voláme nějakou neexistující komponentu, místo ní se jejího úkolu zhostí komponenta dhandler.

Jestliže tedy Mason nenajde komponentu s jistým názvem, podívá se po komponentě s názvem dhandler v tomtéž adresáři (pokud název dhandler nevyhovuje, lze ho změnit pomocí dhandler_name). Pokud existuje, je použita místo požadované komponenty. Pokud ani dhandler ve stejném adresáři neexistuje, hledá se dhandler v rodičovském adresáři. A toto hledání postupuje rekurzivně stále výše až se nakonec dostáváme do kořenového adresáře.

Uveďme si konkrétní příklad hledání komponenty. Pokud Mason dostane požadavek na komponentu /data/2007/06/31/show, zavolá první existující komponnetu z těchto.

  1. /data/2007/06/31/show
  2. /data/2007/06/31/dhandler
  3. /data/2007/06/dhandler
  4. /data/2007/dhandler
  5. /data/dhandler
  6. /dhandler

Každá komponenta smí odmítnout požadavek Masonu. Pokud uvnitř komponenty voláme $m->decline, hledá se okamžitě bezprostředně nadřazený dhandler.

Dědičnost

Autohandlery poskytují další možnosti v oblasti znovupoužitelného kódu. Podobně jako v objektově-orientovaném programování od sebe mohou komponenty dědit.

Rodičovskou komponentu aktuální komponenty označujeme v bloku <%flags> ... </%flags> pomocí parametru inherit.

<%flags>
    inherit => "rodicovska_komponenta"
</%flags>

Blok %flags obsahuje páry ve formátu klíč-hodnota. Obsahuje příznaky, podle kterých se k němu pak Mason chová.

Z programátorova hlediska to funguje tak, že rodičovská komponenta by měla obsahovat tento kód.

$m->call_next;

Za $m->call_next se dosadí kód potomka.

Pokud je třeba, aby měla sada stránek stejné hlavičky a patičky, bude nejlepším řešením, když je zdědí od rodičovské komponenty. Je to nepochybně pružnější mechanizmus než vkládat v každé stránce hlavičku a patičku pomocí <& ... &>. Jak to provést v praxi si ukážeme v oddílu Autohandlery.

Autohandlery

Pokud v komponentě parametr inherit nepoužijeme, přiřadí jí Mason implicitního rodiče. Tím je komponenta s názvem autohandler (opět lze změnit pomocí parametru autohandler_name). Pokud není dědičnost nastavena a autohandler v aktuálním adresáři neexistuje, hledá Mason autohandler postupně v rodičovských adresářích, stejně jako se hledá dhandler. Zároveň autohandler dědí vždy od autohandleru v rodičovském adresáři.

call_next totiž funguje tak, že zavolá komponentu, od které autohandler dědí. Místo $m->call_next; je tedy dosazen kód potomka.

Užití dědičnosti

Pojďme se podívat, jak to v praxi funguje. Vytvoříme soubor /autohandler, který bude obsahovat HTML hlavičku a patičku.

<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN"
"http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
<html>
<head>
    <title>Moje WWW</title>
</head>
<body bgcolor="yellow">
% $m->call_next;
</body>
</html>

Dále vytvoříme soubor /dedicnost/autohandler, který bude obsahovat menu specifické pro adresář /dedicnost.

<a href="...">menu1</a> | <a href="...">menu2</a> | <a href="...">menu3</a><br>
% $m->call_next;

A nakonec vytvoříme komponentu /dedicnost/komponenta.html, která bude obsahem stránky.

<h1>Toto je obsah koponenty</h1>

/dedicnost/komponenta.html dědí od /dedicnost/autohandler a zároveň /dedicnost/autohandler dědí od /autohandler. Nejprve se tedy volá /autohandler. Když Mason narazí na $m->call_next, zavolá potomka - tedy /dedicnost/autohandler. Ten se chová stejně a když tedy narazí na $m->call_next volá požadovanou komponentu /dedicnost/komponenta.html. Výsledkem volání komponenty /dedicnost/komponenta.html je tedy následující HTML kód.

<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN"
"http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
<html>
<head>
    <title>Moje WWW</title>
</head>
<body bgcolor="yellow">
<a href="...">menu1</a> | <a href="...">menu2</a> | <a href="...">menu3</a><br>
<h1>Toto je obsah koponenty</h1></body>
</html>

V prohlížeči spatříme toto. Žluté pozadí je generováno pomocí komponenty /autohandler, menu pomocí /dedicnost/autohandler a text generuje komponenta /dedicnost/komponenta.html.

Výsledná stránka po použití autohandleru

Výsledná stránka po použití autohandleru

Autohandler může dělat řadu jiných užitečných věcí. Může třeba otevřít databázi a získat z ní data, která budou v požadované komponentě potřebná.

Metody $m->base_comp, $m->current_comp a $m->request_comp vracejí objekty s informacemi o základní, aktuální a požadované komponentě.

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=1652