PHP (83) - Ukládání textů písní na hudebním portále

Dnes sa podíváme na způsoby, jakými lze uložit na portále obsáhlá data a vybereme si metodu, která se nám nejlépe hodí.

27.12.2004 15:00 | Petr Zajíc | Články autora | přečteno 19158×

Komerční sdělení: Pořádáme Kurzy PHP

Opusťme teď na portále správu alb a písní a věnujme se pár dílů práci s texty písní. Uvidíte, že i tady je co promyslet a také co zkazit. Ukládání textů písní je totiž práce s podstatně obsáhlejšími informacemi než například ukládání jejich názvů.

Texty písní

Připomeňme si, že portál by měl umět v oblasti textů písní následující funkce:

• Půjde zveřejnit jen text k písni, která již je v databázi
• Bude to moci dělat jen administrátor
• Text písně se bude dát exportovat do textového souboru
• Texty písní budou k dispozici jen pro registrované uživatele

Nejprve tedy zanalyzujme ukládání textů písní. Asi každému je jasné, že pro zadání textu písně lze použít přinejmenším dvou metod:

1. Formulář s prvkem TEXTAREA, do něhož se text písně napíše, nebo
2. Formulář odesílající připravený text jako soubor z klienta na server.

Obojí má samozřejmě svoje výhody a nevýhody. Výhodou odesílání textového souboru může být to, že si jej správce v klidu připraví na svém počítači. Má to ale i nevýhody - tak například nebude jednoduché zjistit, v jaké znakové sadě dodaný soubor vůbec je. Při zadávání textů do prvku TEXTAREA můžeme spoustu věcí ovlivnit, ale není to zase až tak pohodlné. My se rozhodneme pro druhou variantu, a to zejména z výukových důvodů. Práce s prvkem TEXTAREA už tu na portále totiž byla, kdežto nahrávání souborů zatím v seriálu bylo pouze teoreticky.

Rovněž ukládání textů písní na serveru lze vyřešit dvojím způsobem:

1. Ukládáním do databází
2. Ukládáním do souboru na disku (resp. webu)

Opět platí, že každé řešení má své pro a proti. Ukládání do suboru na disku je podstatně jednodušší na naprogramování, ale bývá obtížné zajistit, aby se k souboru dostal pouze ten, kdo k němu smí mít přístup. Naopak v případě uložení textů do databáze platí, že je to složitější na napsání, ale bezpečnější. Jelikož máme požadavk ukazovat texty pouze přihlášeným uživatelům, sáhneme k databázovému řešení a budeme texty ukládat do MySQL.

Pozn.: Další výhoda souborů spočívá v tom, že narozdíl od databází je práce s nimi rychlejší. V našem případě bude ale rozdíl zanedbatelný, protože zpracováváme relativně krátká data.

Databáze

Mezi písněmi a texty má být vztah - má jít zveřejnit pouze text písně, která již je v databázi. To znamená, že buď:

1. Bude existovat další pole v tabulce písní, do něhož budeme ukládat text písně, nebo
2. Bude existovat samostatná tabulka, obsahující pouze texty, a součástí tabulky bude sloupec s číslem písně.

Ačkoli obě řešení se bez problémů dají použít, má i toto rozhodnutí svá úskalí. Pokud bychom definovali další sloupec na tabulce pisne, může se nám struktura tabulky zvětšit a práce s tabulkou zpomalit. To bude platit tím více, čím více písní v tabulce bude. Naproti tomu při použití externí tabulky vzroste režie pro výpočet spojení před zobrazením. Tady je těžké radit, v praxi se používá obojí.

Pozn.:Kdybyste to potřebovali, tady je hrubý návod, jak se v praxi rozhodnout správně:

1. Do tabulky vložte 2x tolik dat, než tam bude v reále.
2. Změřte časovou náročnost obou variant
3. Rozhodněte se, které pomalé řešení vám méně vadí a to použijte.

V našem případě opět platí, že to nebude s časem až tak žhavé, a zvolíme třebas tu druhou variantu, s uložením textů písní do samostatné tabulky.

Další pozornost musíme věnovat volbě typu pole pro uložení dat textu písně. Typy char a varchar nevyhoví, protože obsáhnou pouze 255 znaků a to by na text písně nestačilo. Musíme tedy použít sloupec typu blob, resp. text. A protože tinytext má zase jen 256 znaků, bude to ve finále pole typu text, které našemu záměru vyhoví nejlépe (má možnost uložit až 65535 znaků). Náš příkaz pro tvorbu tabulky by tedy mohl vypadat následovně:

Pozor, pole pro zadání textu nebudeme pojmenovávat text, ale textpisne. Přestože je to delší, je to nutné. Text je totiž rezervované slovo a MySQL by jej považovala za název datového typu a ne za název sloupce.

Zabezpečení

Protože správu uživatelů již máme hotovou, bude zamyšlení nad zabezpečením skriptu vlastně jen rekapitulace. Zadávat texty bude smět pouze administrátor. K tomu využijeme již existující funkci jeadmin a na začátek zadávacího skriptu napíšeme:

Podobnou funkci můžeme vytvořit i pro detekci, zda je vůbec nějdo přihlášen. Protože stačí kontrolovat, zda je nastavena session proměnná ID, bude to velmi triviální funkce:

A tu pak můžeme použít pro rozhodování, zda aktuálnímu uživateli stránek zobrazit text písně či nikoli. V dalším díle tyto víceméně teoretické poznatky poslepujeme do funkčního skriptu.

Verze pro tisk