Python (2.) - Datové typy

Jazyk Python rozlišuje různé datové typy, dnes se podíváme na ty základní: čísla, řetězce, seznamy, slovníky a n-tice.

16.11.2004 09:00 | Aleš Hakl | Články autora | přečteno 10573×

Ačkoli jazyk Python rozlišuje různé datové typy, je možné do libovolné proměnné uložit hodnotu libovolného typu. Narozdíl od jayzků jako PHP nebo Perl nedochází tak často k automatickým konverzím a často si potřebnou konverzi musíme vynutit sami explicitně.

Čísla

V Pythonu můžeme nalézt několik různých číselných typů:

• Celé číslo (integer)
• Dlouhé celé číslo (long integer)
• Reálné číslo
• Komplexní číslo

Pokud přímo do programu zapíšeme nějakou hodnotu, jedná se o celé číslo nebo reálné, ostaní typy si musíme sami vynutit:

1    # celé číslo

3.14 # reálné číslo (číslo v plovoucí řádové čárce)
1L   # dlouhé delé číslo
1+1j # komplexní číslo
1j   # také komplexní číslo

Bližší pozornost si jistě zaslouží typ dlouhých celých čísel, jedná se o celé číslo, jehož hodnota je pouze omezená velikostí dostupné paměti.

Řetězce

Řetězce jsou v Pythonu reprezentovány ve znakové sadě Unicode, proto je také vhodné v souboru uvádět jeho kódování pomocí sekvence -*- coding: <kódování> -*-, jak již jsme provedli v minulém dílu.

Řetězce zapisujeme mezi znaky ' (apostrof) nebo " (uvozovky). Pokud zapíšeme řetězec pouze takto, bude považován za sekvenci nějakých bytů bez ohledu na unicode nebo nějaké kódování, stejně jako řetězce například v C.

'Textový řětězec'
"Jiný řetězec"
'řetězec v "úvozovkách"'
"Můžem' použít i apostrof"

Také můžeme použít trojici apostrofů či uvozovek, uvozující řetězec na více řádek:

'''Tohle je řetězec
a zde pokračuje na další řádce'''
"""Druhá možnost zápisu
je tato."""

Pokud řetězec zapíšeme takto, budou jeho obsahem i přechody na nový řádek. Pokud zapíšeme řetězec do jednoduchých uvozovek a před přechod na nový řádek vložíme znak \ (podobně jako v jazyce C), tak řetězec přechody na nový řádek obsahovat nebude.

Pokud před řetězec zapsaný libovolným výše uvedeným způsobem přidáme písmeno r, potlačíme zpracování escape sekvencí v dané hodnotě. Jazyk Python používá stejné escape sekvence jako většina jiných jazyků, jejich seznam můžeme nalézt například v seriálu o C.

A stejně jako prefix r můžeme použít též písmeno u, jež označuje řetězec ve znakové sadě Unicode. Znamená to, že řetězec bude interně reprezentován ve znakové sadě Unicode, zatímco v souboru je zapsán v kódování určeném právě v tomto souboru. V řetězcích unicode, jak jsou tyto řetězce obvykle nazývány, můžeme použít ještě další escape sekvenci \u následovanou čtyřmístným kódem znaku Unicode. Python interně používá pro reprezentaci znaků pouze dva byte, a tak umí přímo pracovat pouze se znaky s kódem nižším než U+FFFF. Znaky s vyšším kódem se nám budou v Pythonu jevit jako více znaků.

Datové struktury

Python rozeznává tři základní druhy datových struktur:

• n-tice - Jedná se o pole pevné délky i obsahu, používá se třeba při volání funkcí.
• seznam - Pole jehož délku i obsah je možné měnit.
• slovník (někdy též označován jako asociativní pole nebo mapa, případně hezky česky hashmapa) - mapuje hodnoty na jiné hodnoty, datový typ použitý jako index musí být neměnný, t.j. číslo, řetězec nebo výše uvedená n-tice.

Všechny tři datové struktury smějí obsahovat libovolné datové typy, kromě slovníku, jehož indexy nesmí být možné měnit.

Všechny tři tyto struktury můžeme uvést přímo v programu jako konstanty s použitím závorek:

() # prázdná n-tice

[] # prázdný seznam
{} # prázdný slovník
('a', 123, 'c')
['a', 123, 'c']
{'a':'10', 'b':'11', 'c':12}

Příště se podíváme na základní možnosti vstupu a výstupu a proměnné.

Verze pro tisk