PHP (35) - Uložení dat v databázi

Objasněme si, jak jsou data v databázi uložena, jaké máme typy sloupců a jak se označují nezadané hodnoty.

9.8.2004 15:00 | Petr Zajíc | Články autora | přečteno 55327×

Komerční sdělení: Pořádáme Kurzy PHP

Abychom mohli nějak účinně pracovat s databázemi, představme si nyní, jak jsou data v těchto databázích uložena.

Relační model

Data jsou v databázích uložena v celcích, kterým se říká tabulky. Mějme například tabulku autorů, kteří přispívají na portál Linuxsoftu. Tato tabulka by mohla vypadat následujícím způsobem:

Pakliže jste někdy pracovali například s OpenOffice, můžete si to představit jako list aplikace OOCalc. Naše tabulka má tři sloupce a nějaký počet řádků (taky tři, v našem případě). Každý řádek v tabulce obsahuje určitou skupinu dat, tedy například údaje o jedné osobě. Když budeme přidávat řádky, znamená to, že měníme data v tabulce, budeme-li přidávat sloupce, znamená to, že měníme strukturu tabulky.

Pozn.: Databázovému řádku se také někdy říká věta nebo záznam (record).

To bylo poměrně jednoduché. Teď si představte, že budete chtít mít jinou tabulku, která bude obsahovat údaje o tom, kdo napsal na Linuxsoft jaké články. To už je zajímavější problém. Jde totiž o to (a většinou to tak bývá), že jeden autor napíše více článků. Jak by mohla taková tabulka vypadat? Mohla by vypadat třeba takhle:

To nás přivádí k zajímavému problému - jméno, příjmení a e-mail autora tam máme zbytečně v obou tabulkách. Mít v tabulce článků kompletní informace o autorech nemusí být z několika důvodů výhodné. Tak například:

• Tabulka článků bude zbytečně velká a pomalá, protože se v ní údaje budou opakovat
• Když budeme chtít změnit, dejme tomu, e-mailovou adresu autora, budeme to muset udělat na více místech
• Kdybychom chtěli kromě jména, příjmení a e-mailu evidovat ještě něco jiného, budeme muset měnit strukturu několika (časem spíše mnoha) tabulek.

Asi tušíte, že se to tak v praxi opravdu nedělá - a máte pravdu. V praxi se řádky v tabulce autorů očíslují a namísto toho, aby se údaje opisovaly do tabulky článků se v této tabulce uvede jen odkaz na související záznam. Asi bude nejlepší to ukázat:

Z toho můžeme vidět, že se nám tabulka článků smrskla z pěti polí na tři a že namísto toho, abychom uváděli podrobnosti o každém autorovi, uvádíme jen číslo záznamu v související tabulce. Vztahu mezi tabulkou autorů a článků se říká odborně relace a právě proto, že lze data v tabulkách takto organizovat, nazývají se tyto databáze relační.

Sloupce tabulky

Zhruba řečeno se do tabulky dá ukládat to, co se v PHP dá ukládat do proměnných. Takže řetězce (jedno či vícepísmenné), logické hodnoty, datumy a různě přesná čísla. Každý sloupec tabulky má při jejím založení určen typ dat, které se do něj budou ukládat. Když se pokusíte do sloupce uložit hodnotu jiného datového typu, mohou databáze reagovat různě - někdy provedou cosi jako přetypování, někdy to skončí chybou. V MySQL se nejčastěji používají následující typy sloupců (tady byste našli kompletní seznam):

Kde nic není ...

tam smrt sice nebere, ale databáze ano. Zvykněte si na to, že v tabulkách nebývají všechna pole povinná. Dejme tomu, že bychom v databázi autorů u někoho nevyplnili e-mail, protože ho nevíme. V tom případě mohou nastat při uložení řádku zhruba dvě situace:

• Databáze má nařízeno, že když dané políčko nebude vyplněno, má tam dodat nějakou výchozí (default) hodnotu. Třebas prázdný řetězec.
• Databáze nemá nařízeno nic, a proto si poznamená, že obsah tohoto pole je neznámý, neboli NULL.

NULL není rovno ničemu, co jsme až dosud poznali. Nerovná se nule, prázdnému řetězci ani logické hodnotě false. S NULL se dají dělat databázové operace, o nichž si povíme někdy příště. Ale už teď byste měli mít na paměti, že to je zvláštní věc.

Příště zanecháme suché teorie a ukážeme si, jak se z PHP k databázi vůbec napojit.

Verze pro tisk